Originální název: Suuri
illusioni
Poprvé vydáno
celosvětově: 1927
Tento v Ich formě psaný román pro mě byl velkým
oříškem. Nešlo to. Kniha se četla hodně těžce, děj se nikam moc neubíral, ale
po posledním řádku jsem si uvědomila, že vlastně ani nemusel. Je to vlastně
sled myšlenkových pochodů a pozorování lidí.
Vzdušné zámky si kolem sebe stavíme všichni. Je lepší žít
v oparu iluze? Z venku dávat najevo prázdnotu duše a uvnitř se topit
v emocích? Nebo naopak? Své o tom ví trojice přátel ze severu, kterou
realita sem tam pohladí, ale facku do tváře jim vlepí, až když je pozdě. Hrají
spolu hru, jeden nemá tušení, co ti dva provádí a dva zdánlivě neslučitelní
milují. Ale koho?
Redaktor Hart, spisovatel Hellass a koketa Caritas tvoří
opravdu pozoruhodný trojúhelník. Je zvláštní, jak velké city dokáží skrývat a
naopak, jak cpát lidem pod nos přetvářku a iluzi o nich samých.
Příběh je důkazem toho, že je lepší od nikoho nic
neočekávat. Že láska nemusí být oplácena láskou a že city, které chováme
k druhému, mohou být vyvolány pouhopouhou hrou.
Mika Waltari je bezpochyby jeden z největších
spisovatelů. Velká iluze je jeho románový debut (1927). Promítl sem pocity
členů sdružení Nositelé ohně, kterého byl vůdcem. Odmítali tradicionalismus a
přijímali jen vše nové. Propagovali zde orientaci na moderní evropské proudy,
které jsou značně vidět v jeho raných dílech – kterým je právě Velká
iluze.
Jak těžce se mi příběh četl, tak těžce se mi teď píše. Buď
na mě něco přenesl rozporuplný Hellass nebo možná rozmazlená Caritas…. Věřím,
že pro spoustu čtenářů bude Velká iluze dalším výborným dílem výborného
spisovatele. To, co dokázal napsat v pouhých devatenácti letech je opravdu
obdivuhodné. Já se však zatím do další jeho tvorby nepustím.
Pozn. Někteří dílo přirovnávají k Velkému Gatsbymu.
Jiní doporučují přečíst dvakrát. Ani s jedním tvrzením nesouhlasím. Velký
Gatsby byl mnohem záživnější a o trochu míň pesimistický – myslím, že druhé
přečtení to nezmění. Když se nad tím zamýšlím po třech měsících od dočtení
knihy, jedna věc tady krásná je. Bezmezná láska Harta k prostopášné
Caritas, která nehledí na své blaho, ale na blaho milovaného i za cenu vlastní
oběti.
